Musée Marmottan Monet: čtvrteční noční prohlídky až do 21:00

Noční ponor do srdce sbírek Clauda Moneta a Berthe Morisotové

V 16. pařížském obvodu umožňuje Muzeum Marmottan Monet objevovat zásadní mistrovská díla dějin umění díky přizpůsobené otevírací době, která zahrnuje večerní prohlídky každý čtvrtek až do 21:00, přičemž poslední vstup je možný do 20:00. Instituce, otevřená od úterý do neděle od 10:00 do 18:00 na adrese 2 rue Louis-Boilly, zve návštěvníky k prohlídce svých stálých galerií v jedinečném architektonickém prostředí. Budova, velkolepé šlechtické sídlo kdysi patřící Paulu Marmottanovi s pečlivě zachovanou empírovou výzdobou, uchovává špičkové umělecké soubory sahající od pozdního středověku až po závěr 19. století.

Muzeum představuje skutečnou svatyni pro milovníky moderní malby, neboť spravuje největší světový fond děl Clauda Moneta. Tato nepřekonatelná sbírka sdružuje více než stovku mistrovských děl, která v průběhu let předala malířova rodina a jeho blízcí přátelé. Mezi těmito neocenitelnými plátny vyniká ikonické dílo Imprese, východ slunce namalované v roce 1872, které dalo jméno celému impresionistickému hnutí, po boku zásadních děl, jako jsou Katedrála v Rouenu, sluneční svit, konec dne vytvořená v roce 1892, Vlak ve sněhu. Lokomotiva z roku 1875 a kompozice Leknínů z roku 1903. Soubor nabízí panoramatický pohled na malířovu uměleckou dráhu od námětů z Argenteuil až po zahradu v Giverny.

Kromě ústřední Monetovy přítomnosti uchovává instituce nejrozsáhlejší veřejnou sbírku na světě věnovanou Berthe Morisotové, průkopnické osobnosti impresionistické avantgardy. Tento soubor odkázaný jejími potomky obsahuje více než dvacet pět maleb, doplněných pozoruhodnými akvarely a pastely. Návštěvníci zde mohou obdivovat intimní i pastorální výjevy, jako jsou Eugène Manet na ostrově Wight vytvořený v roce 1875 nebo Třešeň z roku 1891, které dokládají portréty a venkovské kompozice v pastelových tónech charakteristické pro její tvorbu. Součástí fondu je také Portrét ležící Berthe Morisotové, který v roce 1873 namaloval Édouard Manet.

Příběhy krajin: krajinomalba od roku 1890 do roku 2026 na scéně

Významnou událostí muzea je zahájení rozsáhlé výstavy pořádané ve spolupráci s Muzeem v Grenoblu s názvem „Příběhy krajin. Od Moneta po Hockneyho (1890–2026)“. Tato významná retrospektiva, představená v Paříži od 24. září 2026 do 31. ledna 2027 a následně v Grenoblu od 5. března do 4. července 2027, vznikla pod kurátorským vedením Pierra Wata, profesora na univerzitě Paris I Panthéon-Sorbonne a ředitele výzkumného centra HiCSA. Vybízí k novému promyšlení vývoje malířské krajiny od konce 19. století až po nejnovější současnou tvorbu.

Tento ambiciózní program se přímo začleňuje do připomínek stého výročí úmrtí Clauda Moneta v roce 1926. V této perspektivě projekt analyzuje vytrvalost a proměny krajinářského žánru tváří v tvář ideologickým a historickým zvratům 20. století, tedy období, kdy krajina i nadále působila jako zásadní hybná síla výtvarného umění. Výstava konfrontuje odkaz impresionistického mistra s uměleckými přístupy 20. a 21. století a vytváří přímou linii až k experimentům Davida Hockneyho.

Nečekané dialogy a putování staletími v městském paláci

Souběžně s touto retrospektivou hostí muzeum 11. pokračování cyklu Nečekané dialogy s názvem „MONET / SORIANO - MAPOVÁNÍ HORY KOLSÅS“, rovněž přístupné od 24. září 2026 do 31. ledna 2027. Francouzsko-americký umělec Peter Soriano se v něm vrací k zimní expedici Clauda Moneta do Norska v roce 1895. Soriano vytvořil monumentální nástěnnou kresbu přímo pro prostory muzea, v níž propojuje kartografické zaměření terénu se současnou reflexí zranitelnosti skandinávského prostředí a navazuje tak přímý dialog se sněžnými panoramaty zvěčněnými Monetem.

Návštěvní trasa zároveň umožňuje nahlédnout do rozsáhlé umělecké chronologie v saloncích Marmottan a v sále Clauda Moneta. Stálé sbírky zahrnují díla starých mistrů, včetně soch, maleb a iluminací, jako je desková malba Svatý Michael potírající draka od Mistra Salomona Wildensteina nebo Snímání z kříže z roku 1536 připisované Hansi Muelichovi. Neoklasicistní a empírové období reprezentuje především Děvčátko pojídající třešně (1817) od Jeanne Élisabeth Chaudetové, Rodinný portrét (1798) od Jacquese Augustina Catherina Pajoua, Portrét vévodkyně z Feltre a jejích dětí (1810) od Françoise Xaviera Fabreho a socha Amor a Psyché připisovaná Giovannimu Marii Benzanimu.

Tuto historickou trasu obohacují díla předních osobností moderního umění: Eugène Delacroix, Eugène Boudin, Edgar Degas, Gustave Caillebotte zastoupený zejména dílem Pařížská ulice za deštivého počasí (1877), Alfred Sisley, Camille Pissarro, Paul Gauguin se svou Kyticí květin z roku 1897 nebo Auguste Rodin, zatímco Marc Chagall ilustruje moderní epochu. Všechny tyto památkové a výstavní prostory zůstávají přístupné během veřejných prohlídek a lze je také soukromě pronajmout pro recepce či exkluzivní snídaně.